Bányai Sándor

V případě deště volíme "plán B"
zážitková pedagogika v Maďarsku a její financování

Finanční zázemí, soulad cen a služeb či možnosti materiálního vybavení představují pro maďarskou zážitkovou pedagogiku otázku důležitou, nicméně ne determinující. Nelze ji opomíjet, ovšem ani nechat přerůst její vlastní význam.
Tak jako jiné nově se objevivší obory, i zážitková pedagogika si v Maďarsku získala odhodlané a zaangažované stoupence, zodpovědné, na odbornost náročné a dlouhodobě plánující provozovatele a propagátory; přilákala však i takové, kteří se v očekávání příznivého vývoje chytli nového trendu a začali z něj profitovat - pokud možno bez vlastního přispění. Ve svém článku se ale raději budu zabývat pozitivnějšími příklady, s nimiž se v uplynulých čtyřech letech setkalo naše sdružení Odborná dílna volnočasové pedagogiky a animace Dobrodružství a sny.

V maďarském školství se zážitková pedagogika poprvé objevila v září 2005. Jedna budapešská základní škola, spadající pod místní samosprávu, zařadila do rozvrhu pravidelné, podle odborné koncepce vypracované zážitkové programy. Tyto lekce, určené dětem s poruchami chování, učení a začleňování se do společnosti, byly realizovány v rámci jednoho amerického výzkumu zaměřeného na sledování změn chování. Lektorka programu Nikoletta Kovács, stálá spolupracovnice a trenérka naší Odborné dílny, studovala zážitkovou pedagogiku v rámci stipendia ve Spojených státech. Celý program – tedy i pravidelné lekce (dětmi nazývané „hodiny dobrodružství“) – bezezbytku financovala samospráva. Příznivé podmínky tak umožnily výstavbu vlastní lezecké stěny, pořízení a průběžné doplňování kvalitních a bezpečných pomůcek a také zajištění aktivit pod širým nebem (lanové centrum, outdoorová expedice).
Tento program ušel během tří let dlouhou cestu, na jejímž konci zážitkové hodiny probíhaly už v šesti třídách tří ročníků a učitelský sbor byl pravidelně vzděláván pod odborným dohledem. Intenzitu zájmu dokazovaly ukázkové hodiny, pozvání na konference, hospitace vysokoškolských studentů i učitelů či o tématu pojednávající univerzitní studie.
Podařilo se prokázat, že tyto vyučovací hodiny nebyly tráveny pouhým hraním - výchovný dopad dokládala a dokumentovala pravidelná měření. Odchod vedoucí programu bohužel vedl k tomu, že počet lekcí s do té doby pevným místem v rozvrhu drasticky klesl, což se projevilo i na jejich účinnosti. Finance od samosprávy nebyly navýšeny v takové míře, aby umožnily zaměstnat zkušeného externistu. Ve vědomí a v zásobníku pedagogů samozřejmě nabyté zkušenosti ještě přežívají, ale jejich využití probíhá spíše spontánně, bez dlouhodobé koncepce.
Rok nato se zážitkové hodiny pokusně zavedly v jedné třídě internátního výchovného ústavu. Lektoři se této práce ujali jako dobrovolníci bez nároku na honorář. Program zde funguje s proměnlivou intenzitou už třetím rokem. V jiném výchovném ústavu bylo možné program zkoušet jen po omezenou dobu, zde však změny ve vedení a další velké organizační kroky práci ztížily natolik, že metoda nemohla zapustit kořeny. Ani v jednom z případů nebyl k dispozici žádný zvl᚝ vyčleněný zdroj prostředků.
Na další základní škole se od září 2008 podobné lekce rozběhly jen díky tomu, že Nikoletta Kovács se stala její zaměstnankyní a na základě už dřívějšího zájmu a nároků vedení školy došlo i k vytvoření potřebných pracovních podmínek. Zážitková pedagogika je tu uplatňována v rámci třídnické hodiny v jedné třídě druháčků, od začátku druhého pololetí to bude platit už o dvou třídách. Jedná se zejména o prevenci násilí a osobnostní rozvoj. Minimum potřebných pomůcek zajišuje lektor z vlastního zásobníku, zvláštní peněžní zdroj není zabezpečen. Od února do programu pokusně vstoupí ještě třetí budapešská ZŠ; financování zatím řeší z vlastní kapsy.
Bohužel si tento program (prozatím?) nevydobyl prostor na více školách, přestože zájem o něj přetrvává. Je to způsobeno jednak stále méně vyhovujícími materiálními podmínkami, jednak rostoucí vytížeností učitelů.
Ve vyšším vzdělávání se zážitková pedagogika objevila v podobě jakéhosi "skrytého učebního plánu" poprvé v září 2005, kdy psycholožka Zsuzsanna Kőműves přizvala autora tohoto článku ke spolupráci na kurzu "pedagogiky konfliktu" pro adepty učitelství. Kurz, zhuštěný do šesti osmihodinových setkání, umožnil vyzkoušet si metody zážitkové pedagogiky (řešení symbolických konfliktních situací ve vlastním prožitku) a zpracovat je pod odborným vedením psychologa na úrovni odpovídající vysokoškolským nárokům. Úspěch kurzu dokládají dotazníky zkoumající změnu postoje respondentů k metodám zážitkové pedagogiky, ovšem od té doby trvající jednání s vedením školy o další spolupráci ještě nevedla k uchopitelnému výsledku.

Pro vzdělávání učitelů by seznámení se zážitkovou pedagogikou bylo velmi přínosné, ta se ale namísto vytvoření odpovídajícího vysokoškolského oboru využívá jen na jediné zdejší pedagogické škole jako učební metoda v rámci dvouletého odborného výcviku "pomocníků mladistvým". Koncepce výcviku poskytuje prostor pro fakultativní předmět animace, vedený autorem tohoto článku, s dotací 60 hodin na semestr, což naštěstí umožňuje vyjít z učebny do "terénu", vyzkoušet si lezeckou stěnu, lanové centrum, uskutečnit vícedenní dobrodružné túry a expedice. To by ovšem nebylo možné bez vlastního finančního přispění, které na základě žádostí studentů a lektora významným obnosem zajistila studentská samospráva. V současné době máme podanou grantovou žádost u vysokoškolské rady, která v případě úspěchu zajistí financování projektu na jeden školní rok. Je příznačné, že výše honoráře pro vyučujícího zůstává ve srovnání s cenou parkovného na parkovišti před školou nepoměrně nízká.
Přestože nelze podceňovat význam využívání zážitkové pedagogiky jako metody v podobě "skrytého učebního plánu", znamená to také, že se jí doposud nepodařilo prosadit se jako samostatný učební předmět.

První kroky v oblasti postgraduálního studia se uskutečnily v rámci povinného dalšího vzdělávání pedagogů. Pokusné období výrazně financovalo maďarské ministerstvo školství a kultury, avšak pouze ve formě letního školení táborového charakteru pro učitele z maďarské menšiny okolních států. Tato podpora (odvíjející se od počtu účastníků) by byla postačovala k zajištění odborné práce na nejvyšší úrovni v odpovídajícím počtu kvalifikovaných trenérů a k vytvoření optimálních podmínek, ovšem její výši nakonec určila poměrně nízká účast.
Rozšíření zážitkové pedagogiky do širšího okruhu pedagogů po dlouhou dobu bránil neúměrně vysoký poplatek, který je potřebný k uznání nového programu. Akreditace se tedy podařila až po dvou letech práce, v roce 2008. To však ještě neznamená, že by školy měly dostatek peněz na to, aby objednávaly školení zážitkové pedagogiky pro své učitele a žáky. Státní podpora na vzdělávání pedagogů v uplynulých letech dramaticky klesla...

Svým způsobem tak nejlepší podmínky pro realizaci školení nacházíme v občanském sektoru. V minulých dvou letech zaplatil Národní občanský základní program (Nemzeti Civil Alapprogram - největší maďarský zdroj pro podporu nevládních neziskových organizací) uskutečnění dvou dlouhodobých vzdělávacích programů. Díky němu proběhl víceměsíční intenzivní kurz na nejvyšší možné odborné i technické úrovni. To samozřejmě nepředstavuje ubytování v luxusním hotelu (proběhlo ve skromné lesní chatě), došlo však alespoň ke snížení výdajů dobrovolníků na minimum, aniž by tím utrpěla kvalita kurzu. V roce 2008 jsme bohužel grant nezískali, čekáme na letošní možnosti.
První konference na dané téma - "Ösvény" ("Pěšina") - se kromě zážitkové pedagogiky zabývala dobrodružnou pedagogikou a terapií. Po dvou uskutečněných ročnících (2005, 2006) vyschnul grantový zdroj, a tak pionýrská a směr naznačující práce nemohla pokračovat. Na jiných konferencích se sice nᚠ"obor" pravidelně objevuje, ovšem na samostatnou konferenci se už od roku 2006 nedostalo.
Také v komerční oblasti se postupy zážitkové pedagogiky používají, a to v prvé řadě jako metoda v teambuildingových programech. Vedle množství dobrých příkladů však existuje i řada nákladných extrémních podniků a samoúčelných "zdvihačů adrenalinu".
Pro shrnutí můžeme říci, že nedostatek finančních zdrojů oboru nezabraňuje a ani mu nesmí zabraňovat v postupnému prosazování se, současně ale ovlivňuje rychlost jeho rozšiřování, chu odborníků k sebevzdělávání i úroveň práce. V důsledku nedostatku financí volíme "plán B", tedy děláme totéž, jen skromněji, za méně příznivých podmínek, poněkud kratší dobu, než by bylo potřeba... Přesto ale nezadržitelně postupujeme kupředu.
Nemusím být požívajícím pro to, abych si mohl vychutnávat. Bez možností poskytovaných vnějším ziskem - penězi, chválou, slávou - se vydávám napospas nebezpečí, mou odměnou za to je pouze vnitřní radost a duševní rozvoj. (Ralston, 2005)
Ralston, A. (2005). Between a Rock and a Hard Place. New York: Atria Books.

Bányai Sándor (1963), pedagog, lektor zážitkové pedagogiky, školský odborník. Autor Odborné dílny volnočasové pedagogiky a animace Dobrodružství a sny (Kalandok és Álmok Szabadidő-pedagógiai és Animációs Szakmai Műhely). banyai.sandor@kalandokesalmok.hu, www.kalandokesalmok.hu